Za těch několik let, co prodáváme tapety a pozorujeme zákazníky, jsme zjistili, že za nejúspěšnějšími a nejspokojenějšími nákupy stojí láska. Nedávno se nám takhle zamilovala Martina z Říčan. Tím vyvoleným byl vzor Enter-pin-enter. Martina se nám sama s ódou na tento vzor ozvala a připsala, jak nečekaně jí změnil život. Neodolali jsme a Martinu požádali o krátký rozhovor.
Jak jste se vlastně o Lavmi dozvěděla?
Jednoduše. Zadala jsem do Google „designové tapety“ a probírala se znuděně obrázky. Najednou se objevil Enter-pin-enter a já se do něj zbláznila. Nejen do tapety, ale do celé fotky. Jenom jsem si říkala, že je na mě moc extravagantní. Považovala jsem se vždycky za hrozně konzervativního člověka. Ale pak mi do hlavy vtrhl Enter-pin-enter a všechno bylo jinak…
Takže jste neváhala a hned jste si ji koupila?
To úplně ne. Srovnat se s tím, že jste jiní, než si třicet let myslíte, to chvilku trvá :-) Nejdřív jsem si tu fotku uložila, a hledala dál. Ale každý den jsem se k ní vracela a pořád se na ni dívala. Vedla jsem vnitřní boj s pochybnostmi, zda ten vzor opravdu moc nevyčnívá. Ale stejně jsem věděla, že tu tapetu chci. Je dokonalá do posledního detailu. A když mne podpořil manžel, začala jsem se strašně těšit. Ovšem přišla otázka, kam tu tapetu použít. Tady se trochu vrátila pochybnost a malá odvaha vedla k uvažování o nějakém méně exponovaném místě. Ale s malou odvahou přišla větší a s větší odvahou pocit báječné svobody.
A kam jste ji nakonec umístila?
Nakonec jsme se rozhodli dát ji na tu největší a nejexponovanější zeď, kterou v domě máme. Je to paradoxní i proto, že jsme hledali zeď pro tapetu a ne tapetu pro zeď. Ano, nakonec je v obýváku….
A to jste ji koupila přes e-shop?
Ne, byla jsem osobně v obchodě na Petrském náměstí a málem se stalo, že jsem tapetu nekoupila! Až tam jsem totiž viděla, že vlastně černá, není černá. Tohle mě zarazilo a skoro vyděsilo. Teď už vím, jak to funguje a že je to schválně, že je to zkrátka promakaný vzor.
A jaký byl váš první dojem, když jste viděla Enter-pin-enter u vás doma v obýváku?
Nejdřív mě to praštilo. Vidět to v té velké ploše… Ale byl to jenom takový ten okamžik, jako když se dohraje divadlo a v sále je ticho a pak najednou přijde ten obrovský aplaus. I u mne po chvilce dorazila vlna naprostého nadšení a to se mě drží dodnes, opravdu. Pokaždé, když přijdu do pokoje, tak se před ni postavím a koukám. Zní to divně, ale je to tak. Nebo si někam sednu, dívám se z různých úhlů. Pokaždé mi připadá jiná. Ta tapeta dokonce vyprovokovala koupi nového gauče, na který jsem si dlouho také netroufala. Dnes jsem z něj nadšená. A funguje to spolu. Naučila jsem se poslechnout samu sebe. Řekla bych, že ta tapeta mi dodala kuráž!
Tak to nás vážně moc a moc těší. Děkujeme za rozhovor.
Jan
Jan Slovák / zakladatel Lavmi
