Abyste mohli číst tyto řádky, bylo nezbytné za sebe řadit a seskupovat litery, písmena, fonty, nebo-li glyfy tak, aby vznikala slova a věty. Zapomeňte pro jednou na obsah, a zaměřte se na to, jak vlastně toto písmo vypadá. Ale počkejte s tím, prosím, až po přečtení rozhovoru s Tomášem Brousilem, Radkem Sidunem a Petrou Dočekalovou, kteří tvoří Suitcase/Briefcase Type Foundry – typografické studio, které vzniklo před čtrnácti lety. Budou u rozhovoru všichni – takhle totiž pracují.
Čím se vůbec zabývá typografické studio?
Tomáš: Především písmem, buď jeho tvorbou, nebo jeho použitím. V České republice máme několik písmolijen…
Pardon. Co je to písmolijna?
Tomáš: Písmolijna je právě studio, které vytváří různé druhy písma, zabývá se tvorbou typografického nebo kaligrafického písma.
Odpovídá Tomáš Brousil, který v roce 2003 založil Suitcase Type Foundry dnes nabízející přes 200 řezů původních písem. Účastnil se mezinárodních výstav a projektů zaměřených na písmo. V roce 2008 obdržel za písmo Gloriola Certificate of Excelence in Type Design od newyorského Type Directors Club a hlavní cenu v kategorii tvorba písma na Bienále grafického designu v Brně. Od roku 2008 je odborným asistentem na UMPRUM v Ateliéru písma a typografie.
Zleva: Tomáš Brousil, Petra Dočekalová, Radek Sidun
Má vaše studio nějaké specifické zaměření? Liší se něčím od ostatních typografických ateliérů?
Petra: Naše práce se dělí do dvou hlavních linií. Tomášova Suitcase Type Foundry se zaměřuje na design a na digitalizaci písem pro profesionální použití, kdežto nabídka písem Briefcase je spíš experimentální záležitost orientující se na sběr raritních písem různých autorů. Jde například o designy historických písem nebo o současné experimenty.
Tak popsala strukturu a misi studia, Petra Dočekalová, která vystudovala UMPRUM, v roce 2013 se stala členkou týmu Briefcase. Za svou diplomovou práci o československém písmomalířství získala Certificate of Typographic Excellence 2017, cenu udělovanou Type Directors Clubem a Award of Excellence 2017 v soutěži Communication Arts Typography Annual.
Radek: To čím jsou ty dvě písmolijny zajímavé je fakt, že díky nim je spektrum činností úplně kompletní – od samotného vývoje a designu písem až po distribuci a přímý prodej.
Dodává spoluzakladatel studia Radek Sidun, který je rovněž typograf a pedagog UMPRUM. Je držitelem řady ocenění, členem redakční rady časopisu Komfort a světově vyhledávaným konzultantem na písmo, zejména diakritiky písma.
A proč jste se vůbec začali zabývat písmem, čím vás uhranulo?
Tomáš: K tvorbě písma se člověk většinou dostane přes grafický design. Písmo je jedním ze stavebních prvků grafického designu. Je fascinující vstoupit do světa znaků a snažit se je nějakým způsobem modifikovat a vytvářet. Později se z toho samozřejmě stane vášeň a člověk začne vyrábět písma nejen pro sebe, ale i pro to, aby je používali jiní… a postupně se dostává k zakázkám, kdy vytváří písma opravdu na míru, třeba pro nějaké větší firmy.
Dá se mluvit o obchodním boomu typografie?
Tomáš: Jistě. Má to spojitost s dostupností nástrojů. Dřív byla písmolijna obrovská fabrika, s desítkami, stovkami, zaměstnanců. Jedna sada písma vážila několik set kilogramů a její výroba trvala i několik let. Dneska je všechno digitální, mnohem jednodušší, takže do toho pole vstupuje spousta lidí, kteří by se o tvorbu fontů dřív vůbec nepokusili.
A zabýváte se jenom latinkou?
Tomáš: Nejen, děláme i alfabetu, řecké písmo, azbuku…
Je něco na naší, české, abecedě zvláštní? Vybočuje něčím?
Tomáš: Například diakritickými znaménky. V češtině máme unikátní znaky, které v jiných jazycích neexistují, a spoustě nečeským písmovým designérům to dělá velké problémy. Vytvářejí sazbu, která je velmi neklidná, akcenty umísťují nesprávně, v jiné velikosti, neadekvátně vůči písmu. Když se na nás obrátí o radu, tak se s tím potom docela trápíme.
Před dvěma lety jste vydali publikaci Typo 9010, která je celá věnovaná písmu. Co se v ní dočteme?
Petra: Chtěli jsme si udělat přehled o tom, kdo se od nástupu digitalizace a počítačů u nás písmem zabýval. Známe spoustu zahraničních designérů, víme, jak silná tradice je v Německu, nebo v jiných zemích a chtěli jsme zmapovat vývoj písma v České Republice za posledních dvacet let. Zajímala nás tedy tradice ateliéru písma na UMPRUM, éra profesora Jan Solpery ¹ a vůbec celá situace, která přišla s novými technologiemi. Snažili jsme se být kompletní. Myslím, že ta knížka je hotová, ale určitě by se dalo pokračovat dalším vydáním, třeba každých pět let.
Jaké má vlastně česká typografie postavení ve světě?
Tomáš: My máme poměrně krátkou tradici písmotvorby, a proto i určitá specifika.
Od kdy se vlastně datuje zrod české typografie?
Tomáš: Prakticky – vznikem republiky. Tehdy se výtvarníci snažili přizpůsobit diakritická znaménka, aby se mohla používat německá nebo anglická písma, a pak samozřejmě začala nějaká snaha o vlastní, národní, styl. Nejsme zatěžkáni dlouhou tradicí, všemi těmi „Caslony“ nebo „Baskervilly“, které by nám určovaly charakter, takže je to pořád nějaké hledání a hraní si s různými formami. U nás je dost jiný pohled na tvorbu písma, než v jiných zemích, kde je ta tradice delší.
Radek: Roli hrál i fakt, že za komunistů byl velice složitý přístup k zahraničním písmovým návrhům, protože byly drahé a pocházely od velkých distributorů. Takže tady vznikl v podstatě lokální, řekněme, východní byznys. Museli jsme si písma tvořit sami. Tím pádem se tradice typografie v tom celém období udržela a dnes máme v čem pokračovat.
Co je teď aktuálně před vámi?
Tomáš: Máme rozdělaných spoustu dalších písem, která chceme ještě letos vydat. Čekají nás přednášky na typografické konferenci v Americe. A jelikož s Radkem učíme na škole, tak nás čeká příprava dalšího semestru.
Když dostanete do ruky knížku, čtete, nebo se díváte jenom na písmo?
Tomáš: Nejdřív se podíváme se do tiráže, kdo ji dělal.
Radek: Pak se dlouho díváme na sazbu a často se naštveme, že není dobře upravená. Bohužel řemeslo upadá napříč celým spektrem, nejen v typografii.
¹ významný český grafický designér, typograf a pedagog, autor písma českých bankovek
Bude vás zajímat
Ve zmiňovaném Ateliéru písma prof. Soplery na UMPRUM studovala i designérka Lavmi Babeta Ondrová. Pokud nepočítáme tapety, jejiž design tvoří přímo písmo, může pozornější divák odhalit Babetinu typografickou minulost ze způsobu tvorby jednotlivých Lavmi designů: všechny jsou jednoduché a vizuálně silné. Tento princip značku Lavmi zjednodušeně charakterizuje. Ve zmiňované knize TYPO 90 také najdete několik Babetiných autorských fontů.
Jana
Jana Návratová / text. editorka Lavmi
Foto / Emma Ondrová
